Zápas AC Milan - FC Barcelona zůstane v paměti a bude se na něj vzpomínat jako na vynikající, dramatické a strhující divadlo na krásném trávníku San Sira.
Zůstane v paměti výsledek 3-2 pro katalánské mužstvo, který dosáhlo díky individualitám (a i někdy pěkného simulování) Messiho a Xaviho Hernandeze, kteří ukázali svou velikost a zazářily schopností udeřit na bránu soupeře nejen po sérii nekonečných přihrávek. Robinha jeden hráč Barcelony zfauloval v pokutovém území a rozhodčí nepískal, Xavi simuloval a hned tu penalta byla.
Zůstane v paměti ale i výborný výkon Milána, které ukázalo, že umí odehrát vyrovnaný zápas opravdu s každým. Nabídli během devadesáti minut výkon, který se fanouškem musel líbit. Ze stadionu Camp Nou si sice Rossoneri přivezli remízu, zatímco nyní vyšli bodově naprázdno, ale oproti prvnímu zápasu ukázaly větší zralost, zlepšený herní projev a schopnost vytvořit si gólové příležitosti. Na to aby se dalo vzdorovat a uspět vůči nejlepšímu mužstvu současnosti třeba nechat na trávníku maximum, odevzdat ze sebe všechno a udělat jen velmi malé množství chyb. To vše se AC dařilo do vyrovnávacího gólu Boatenga a ještě nějakou dobu po něm. Při rozhodujícím gólu ale Barcelona ukázala své mistrovství a následně výhru udržela, i když musela i ona využít mnoho zbraní ze svého repertoáru (včetně neobvykle silného působení gravitace na Alexise Sancheze). AC prohrálo, ale bojovalo a dokázalo být nebezpečné i před brankou takového soupeře, což dává dobré naděje do budoucnosti. Úroveň Barcelony je ještě daleko, ale AC udělalo krok a možná i více dobrým směrem.
Zůstane v paměti "standing ovation" (potlesk ve stoje když skončil zápas) pro hráče AC po domácí prohře.